Zoftíkovy stránky

Harry Potter a návrat smrtonoše

Kapitola 2

Harry je konečně u Weasleyů, ale černý pes jakoby mu nechtěl dát pokoj. Co mu chce po svatbě profesorka McGonagallová říct? Změní to nějak jeho dosavadní plány?
2.Svatba

Harry měl zase ten pocit, že ho někdo protahuje tenkou hadicí a ozvalo se hlasité PRÁSK a před Doupětem se zhmotnili čtyři lidé.

 „Tak půjdeme dovnitř. Molly už na tebe čeká se snídaní,“prohlásil pan Weasley a vykročil k domu.

 Harry ani nepromluvil. Pořád musel myslet na toho černého psa. To už je dvakrát za den, co ho viděl a ještě v jedné hodině. Otočil se na Rona a Hermionu, aby jim pověděl o tom divném zjevení, ale když viděl, jak stojí v těsném objetí, jen se pobaveně ušklíbl, stiskl kliku a vešel do kuchyně, která byla k jeho překvapení, krásně vyzdobena. Že by kvůli němu? Ale to ne.

 „Harry, drahoušku, jsem moc ráda, že jsi tu. Pojď, dám ti něco k jídlu. A kde je vůbec Ron a Hermiona?“zeptala se paní Weasleyová. „No, totiž oni jsou, no ještě venku,“odpověděl tlumeně a díval se do stolu. „Aha, chápu“usmála se paní Weasleyová a dál chystala snídani.

Náhlý hluk Harryho vyrušil, takže si nevšiml, že se Ron a Hermiona vrátili. To, co uviděl, byla jen záplava rudých vlasů. To Ginny se přišla s Harrym přivítat.

„Pojď musíme si promluvit,“navrhla, když ho pustila. „Dobře, tak pojď,“zašeptal Harry, chytil ji za ruku a odvedl ji stranou.

 Ještě si ale všiml zářivého úsměvu Hermiony. „Harry víš já tě pořád miluju. Prosím, vrať se ke mně“řekla tiše Ginny„Já vím, že ty to cítíš taky. A já se tě nevzdám i kdyby mě sám Voldemort mučil, rozumíš, nikdy.“ Harry na ni zíral. Tak tohle nečekal. „Ginny, já, víš, já tě taky miluju, ale nechci tě ztratit a taky nechci, aby se ti něco stalo, nikdy bych si to neodpustil,“zaprotestoval. „Harry, ale i když se se mnou rozejdeš, myslíš si, že mě Voldemort nechá na pokoji? On ví, že ti na mě záleží, takže by mě zabil tak jako tak. A já chci být aspoň šťastná,“řekla Ginny vzdorovitě.

Harry se nezmohl na jediné slovo. Podíval se jí do očí a opět pocítil to mravenčení v žaludku. Ne, nemůže ji opustit, teď už ne, to věděl určitě. Chvíli se na sebe dívali a pak se dlouze políbili.

 „Tak, kde jste vy dva, vždyť vám to vystydne,“zvolala paní Weasleyová šťastně, když si jich všimla a pomyslela si: „Tak Ginny chodí s Harrym, no to je skvělé a Ron s Hermionou, to jsem ráda, že jsou moje děti šťastné.“ „Molly, pálí se ti to“zvolal její manžel. „Jejda,“vyjekla a mávnutím hůlky hned napravila tu spoušť. „Člověk se na chvíli zamyslí a hned je z toho pohroma,“zahořekovala si.

Když Harry s Ginny usedli ke stolu, všimli si zvědavých pohledů paní Weasleyové a Hermiony. Harry se na Hermionu zazubil a zvedl palec. Hermiona tvář se rozjasnila. Harry si sedl mezi Ginny a Rona a hned se naklonil ke svému kamarádovi, aby se ho na něco zeptal.

„Ty, Rone, proč je to tu vlastně takhle vyzdobené?“zeptal se. „No přece na Billovu a Fleuřinu svatbu ne. Copak si nevzpomínáš, na konci školního roku jsem tě na ni přece pozval,“oznámil mu Ron a dál se věnoval jídlu a Hermioně.

Harry si až teď vybavil svůj rozhovor s kamarády, ale hlavně Brumbálovu smrt. Na to se snažil celé prázdniny nemyslet a málem se to i povedlo, nebýt toho, že mu to Ron právě teď připomněl.

 V tom se ozvala paní Weasleyová: „Není támhle to sova?“ A opravdu, byla to sova. Prolétla otevřeným oknem a každému přinesla dopis. „To jsou dopisy z Bradavic,“vypískla Hermiona. „Tentokrát je poslali nějak brzo,“dodala ještě a začala otevírat svůj dopis.

Náhle se zarazila. Stejně jako Harry(který už měl svůj dopis taky roztržený)zírala do obálky. „Ha… Harry, je to to, co si myslím?“hlesla potichu „My... Myslím si, že ano,“odpověděl překvapeně Harry. „Co se děje, vy dva,“zeptal se Ron a spolu s Ginny se podívali Harrymu do obálky. Náhle jim poklesla brada. Vedle kapitánské pásky ležel… „Primus?“zeptala se Ginny a pohlédla na Harryho. Ten jen přikývl. Ginny vypískla: „No to je senzační, Harry, opravdu výborný.“ A dala mu pusu.

Bylo jí jedno, že ji vidí bratr i rodiče, byla šťastná i za Harry. Harry se teď podíval na Rona. Ten se tvářil šťastně. Byl rád, že Harry dostal primusský odznak. Přál mu to. „Rone,“ozval se Harry přidušeným hlasem:“nevadí ti…“ „Blázníš? Naopak, jsem hrozně rád, že jsi ho dostal. Když ne prefekt, tak aspoň primus ne, to je přece fér. A navíc jsem počítal s tím, že to budeš ty a celá škola si to myslí taky. Vždyť jsi toho tolik dokázal a myslím si, že to ještě chtěl Brumbál..“Ron se zarazil.

Podíval se na svého kamaráda. Taky ostatní u stolu se na něj podívali.Harry se zakoktal „N.. No, to máš asi pravdu, možná to chtěl..“neodvážil se vyslovit Brumbálovo jméno. Paní Weasleyová se rozplakala. „To bylo krásný, Rone, tohle bych od tebe nečekala, úplně jsi mě rozplakal“mluvila mezi hlasitými vzlyky. „Harry, drahoušku, gratuluji ti. Tak u vás v rodině to dokázali na primuse taky všichni.“ Harry se na ni překvapeně podíval. „Ty to nevíš, vždyť rodina Potterových měla vždy v 7. ročníku primusky nebo primuse,“odpověděla mu překvapeně. „Já jsem věděl jen, že moje máma a táta byli primuska a primus, ale nevěděl jsem, že i ostatní,“řekl nechápavě Harry, ale byl pyšný, že se dokázal stát primusem.

Bylo pro něj překvapením, že všichni Potterovi dostali v 7. ročníku odznak primuse ve stejné obálce jako on. V návalu nenadálé radosti se podíval z okna. Venku byl příjemný sluneční den přesně na famfrpál. Jak to bylo dlouho, co ho nehrál? Najednou se zarazil. Uviděl ho znovu. Díval se přímo na něj.

Prudce se zvedl ze židle a vyrazil ven. Nevšímal si ustrašených hlasů ostatních sedících u stolu a zastavil se na cestě. Rozhlížel se kolem sebe. Jenže pes už byl pryč.

 „Proč musí zmizet vždycky, když vyběhnu ven z domu a chci si ho pořádně prohlédnout?“ Zklamaně se otočil na podpatku a kráčel se svěšenou hlavou zpátky do kuchyně.Nevšímal si vystrašených pohledů a jen odpověděl: „Promiňte, jen jsem myslel, že někoho vidím, ale asi se mi to jen zdálo.“ Nechtěl jim říkat, že už dnes potřetí viděl černého psa a myslel si, že je to Sírius. „Je přece mrtvý, tak už to pochop,“ale takhle to nešlo, ten černý pes mu nešel z hlavy. „Tak bychom se měli jít připravit na svatbu“vstala paní Weasleyová a hnala je všechny nahoru, aby se převlékli.

Harry celou dobu mlčel. Pořád musel myslet na Siriuse. „A co kdyby to dokázal. Co kdyby se z toho kamenného oblouku dostal. Ale proč před ním vždycky uteče?“tak tahle otázka mu nešla z hlavy. „Harry, děje se něco, že jsi tak rychle vyběhl ven?“zeptal se náhle Ron, když byli v pokoji sami. „Řeknu ti to až po svatbě, tobě, Hermioně a Ginny“odpověděl pomalu Harry a hledal v kufru nějaké vhodné oblečení na svatbu. „Hej, Rone, máš ponětí co se na takové svatbě nosí? Já totiž ještě na žádné nebyl a oblek nemám“řekl Harry sklánějící se nad svým kufrem.

„Stačí, když si vezmeš nějaké černé kalhoty a bílé tričko drahoušku“odpověděla mu paní Weasleyová, která je přišla zkontrolovat, jak s přípravami pokročili. „A pospěšte si, za chvíli to začne,“houkla ještě a zmizela. „Tak dělej, už musíme jít. Mamce na tom hodně záleží,“ozval se Ron. „Jo, a Harry, ty to asi ještě nevíš, ale doprovázíš Ginny, protože je družička, ale neboj, já tam budu taky, protože doprovázím Hermionu,“oznámil ještě Ron než vyšel z pokoje. Harry jen pokrčil rameny a vydal se dolů.

Tam už na něj čekala Ginny. Moc jí to slušelo. „Vypadáš nádherně,“pochválil ji popravdě Harry. „Děkuju a počkej, jak se bude tvářit Ron až uvidí Hermionu. No podívej, právě přichází,“zahihňala se Ginny. Harry se otočil. Po schodech scházela Hermiona.

 Vypadala úplně stejně jako na vánočním plese, pouze měla krásné červené šaty. Ron na ni zíral s otevřenou pusou.Harry uznal, že to Hermioně sluší, ale oči mohl stejně nechat na Ginny.

„Já věděla, že se ti budu líbit,“vytrhla ho z přemýšlení, když si všimla jeho pohledů. „Tak jdeme,“zavelela paní Weasleyová a první vyšla z domu. Harry ale Ginny zadržel. „Harry, co je?“zeptala se ho překvapeně.

On se jí jen podíval do očí a dlouze ji políbil. Potom ji vzal za ruku a vyšli z domu. Po cestě narazili na Rona a Hermionu, které zřejmě napadlo to samé. Když uslyšeli, že se k nim někdo blíží, vzhlédli. Všimli si, že je to Harry s Ginny. Mysleli si, že už tu zůstali sami, ale jak viděli, tak i oni dva měli stejný nápad. Dvojice se na sebe usmály a Hermiona vyhrkla: „Ježíši, vždyť musíme jít nebo přijdeme pozdě a vaše mamka nás asi zabije.“

 A tak se vydali za ostatními. Naštěstí paní Weasleyová tušila, proč tyto dva mladé páry přišli pozdě, jen se usmála a podívala se na Fleur s Billem. „Tak, můj syn se už žení, já se z toho asi rozpláču,“a utřela si nos do krajkového kapesníku.

Pak začal obřad. Fleuřin otec doprovodil nevěstu až k Billovi. Ten se na ni usmál a ona mu úsměv opětovala. Za nimi kráčela Gabriella v doprovodu nějakého chlapce, Ginny s Harrym a doprovod uzavírala Hermiona s Ronem, který měl úplně červené uši, čehož si všimla jen Hermiona a tiše se celý obřad pochichtávala.

Stáli asi čtvrt hodiny, když kouzelnický kněz řekl:“Můžete políbit nevěstu.“ Ginny se přivinula k Harrymu a zašeptala:“Už se těším, až budem na Fleuřině a Billově svatbě místě my.“ „Ty by sis mě chtěla vzít? Vždyť život se mnou bude jedna velká nuda,“odpověděl. „Nuda, to myslíš vážně? S tebou jsem se nikdy nenudila,“smála se.

Pak ale ztichla, protože lidé kolem začali tleskat a ona se k nim přidala. Harry musel přemýšlel o tom, co mu právě řekla. Ginny přemýšlela o tom, že si ho vezme. Ale co je na tom špatného. Jeho rodiče spolu taky chodili v 7. ročníku, pak se vzali a měli jeho. A on o tom vlastně přemýšlel taky. Teď ale šel pogratulovat Fleur a Billovi.

 Na Fleur bylo vidět, že čekají přírůstek do rodiny. Ginny se rozzářila. „Harry, já už budu teta. Chtěla bych už taky takovýho mrňouska.“ „Nespěcháš trochu? Ještě musíš dva roky chodit do školy a ty bys chtěla dítě už v devatenácti? To by ti asi u tvé mamky neprošlo,“řekl a při pohledu na ni se rozesmál.

 „Co je tu k smíchu?“zeptala se Hermiona, když došli s Ronem k nim. „Ale, Ginny by už chtěla dítě“odpověděl jí pobaveně Harry. „To jako fakt? Nejsi na to trošku mladá?“zeptal se jí překvapeně Ron. „No a co, je na tom něco špatného. Mít děti je přece důležité. Musíme udržet kouzelnickou linii. A navíc, já bych taky chtěla dítě,“prohlásila Hermiona. „Nevím, co vám dvěma,“probodla pohledem Harryho a Rona „je na tom k smíchu.“ „Ale Hermiono, vždyť my bychom taky chtěli děti, ale nezdá se ti, že je to trošku brzo? Ginny musí ještě dochodit školu a my si musíme zařídit bydlení a najít práci,“zaprotestoval Harry. „Jo, Harry má pravdu“přitakal Ron „jak bys chtěla mít dítě, když nemáš bydlení, práci ani peníze.“ „Ale já tohle všechno vím, jen mě to tak napadlo,“řekla Ginny „ale překvapuje mě, že vy dva s námi souhlasíte.“ „Teď se přece nebudeme hádat,“usmál se na ni Harry „ostatní už odcházejí musíme jít.“ A přidali se k zástupu vracejícímu se do Doupěte.

„Harry, proč jsi vůbec dnes vyběhl ven při snídani?“vyhrkla najednou Hermiona. „No, víš, dneska ráno, když jsem se podíval z okna, tak jsem na chodníku viděl velkého černého psa, potom když jsme se přemisťovali jsem ho viděl znovu a při snídani jsem ho viděl na cestě. Tak proto jsem vyběhl z kuchyně. Jenže je mi divné, že vždycky, když si ho chci prohlédnout zblízka, tak zmiz..“zarazil se, viděl ho znovu. „Podívejte se, támhle je!“zvolal a ukázal na černého psa. Jeho přátelé se podívali tím směrem. „Harry… on vážně… já ho vidím,“zakoktávala se Ginny. Harry postoupil o dva kroky. Jenže pes znovu zmizel.

„Tak tohle je opravdu zvláštní,“promluvila Hermiona „proč najednou vždycky tak zmizí? Nemyslíš, že by to byl..“ „Ne, Hermiono, Sirius by přede mnou neutíkal a navíc spadl přece do toho oblouku a Lupin mi říkal, že od tam se už nemůže vrátit. Tak jak by to dokázal?“přerušil ji Harry. „No víš, Harry, někdo to dokázal, ale bylo to hrozně dávno,“sdělila mu opatrně Hermiona. „Jak? A kdo to byl?“vyhrkl zvědavě Harry. „Byl to potomek Godrika Nebelvíra, dokázal se dostat až do oblouku a vyvedl od tud svou matku, ale nikde se nepíše, že by se i on vrátil. Je to hrozně riskantní Harry, nezkoušej to, prosím, už by ses nemohl vrátit,“řekla ustrašeně Hermiona.

 Harry ji chtěl něco říct, ale blížili se ke skupince svatebčanů, a tak raději zmlkl, aby je někdo neslyšel. Harry si mohl až teď prohlédnout svatebčany. V čele kráčela Fleur s Billem, za nimi pan a paní Weasleyovi, Fleuřini rodiče s Gabriellou, Lupin s Tonksovou, Pošuk Moody, Fred, George a Charlie, profesorka McGonagalová a profesor Kratiknot, Ron s Hermionou a průvod uzavíral Harry s Ginny. Jak si Harry prohlížel průvod, nevšiml si, že se k němu připojila profesorka McGonagalová.

„Ehm, Pottre mohla bych s vámi mluvit o samotě?“zeptala se ho přísně. „Ano, Ginny, běž napřed. Já tě potom doběhnu,“a otočil se zmateně k ředitelce. „Takže, Pottre, profesor Brumbál mě poprosil, abych vás, spolu s vašimi přáteli, pouštěla pátrat po zbylých viteálech Vy-víte-koho. Důrazně vás ale musím požádat, abyste zbytečně nenasazoval život a totéž platí i pro vaše přátele. Dva dny v týdnu vás budu uvolňovat ze školy a pamatujte, Pottere, jsem vám plně k dispozici. Můžete se na mě kdykoliv obrátit.“dodala a rychlým krokem odešla.

Harry zůstal stát. Bude mít dva dny v týdnu, aby našel a zničil Voldemortovy viteály. Musí to rychle říci Ronovi, Hermioně a Ginny.

Rozeběhl se k Doupěti, v půli cesty potkal Ginny, která na něj čekala. Když uviděla jeho ustaraný výraz, raději se na nic nevyptávala a tak došli mlčky do Doupěte.

Tam už začala hostina. Všichni se smáli a oslava byla v plném proudu. Harry se rozhlížel, až našel Rona a Hermionu. Popadl Ginny za ruku a spěchal k nim. Nikdo si jich naštěstí nevšímal, všichni byli zabráni do hovoru. Harry došel až k Hermioně a Ronovi.

 „Pojďte, musím vám něco říct,“řekl netrpělivě a už spěchal pryč od stolu. Ron s Hermionou se tázavě podívali na Ginny. Ta jen pokrčila rameny, a tak se všichni tři vydali za Harrym. Jakmile k němu dorazili, Harry spustil. „Před chvílí jsem mluvil s McGonagalovou. Řekla mi, že prý ji B… Brumbál prosí, aby mě pouštěla dva dny v týdnu hledat Voldemortovy viteály a vy máte dovoleno jít se mnou,“vyhrkl, aby to měl rychle za sebou. Teď se na něj dívali tři překvapené pohledy. První se ozvala Hermiona: „Ale vždyť se musíme učit na OVCE a taky budeme mít hodně zameškáno, tohle přece Brumbál po nás nemůže chtít,“vychrlila ze sebe. „Jestli nebudete chtít jít se mnou, tak to pochopím. Po nikom z vás to nemůžu žádat, ale já to zkusím. Je to jediná možnost, jak se jednou provždy zbavit Voldemorta,“oznámil jim Harry a podíval se na každého ze svých přátel. „Jdeme s tebou, Harry, budeš potřebovat veškerou naši pomoc,“rozhodla se pohotově Ginny. „Jo, jasně, kamaráde, nás už se jen tak nezbavíš,“přidal se k sestře Ron a otočil se na Hermionu: „Ty s námi nejdeš?“zeptal se jí. Hermiona se načepýřila. „No jasně že jdu s vámi. Myslíte, že vy někde budete nasazovat krk a já budu sedět někde na zadku?“odpověděla rozezleně. „Tak tedy dohodnuto, ale musím vás požádat, aby nikdo z vás zbytečně nenasazoval život, jasný?“upozornil je ještě Harry. „Jasný,“ozvaly se obě dívky a Ron dodal: „A to platí i pro tebe Harry.“

Potom se všichni čtyři otočili a přidali se k rozveseleným svatebčanům.

Žádné komentáře